Od: Kloa

Asi tímto svým článkem otevřu poněkud kontroverzní téma, protože je mezi námi spousta náročných, kritických až „rozmazlených" jedinců této doby. Ale předem bych chtěla říct, že bysme měli být realisté. Navíc je úroveň vody v České republice oproti ostatním zemím světa, na vysoké úrovni. Nepijeme jako v některých státech v Americe přečištěnou spotřební vodu, ani vodu, která je používaná v rozvojových zemích. Nebo třeba vodu, jakou jsem měla možnost "okusit" na Djerbě. Díky zaměstnání svého přítele mám k výrobě pitné vody a procesu čištění spotřební vody poměrně blízko. Nesetkala jsem se ani s nikým z pracovních známých mého přítele, kdo by se bál pít vodu z kohoutku, asi pro to mají důvod.

Surovou vodu pro výrobu pitné vody nakupují vodárenské společnosti z úpraven pitné vody. Pitná voda musí splňovat limity stanovené vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č. 252/2004 Sb. Dle této vyhlášky se pitnou vodou rozumí voda zdravotně nezávadná, která ani při trvalém požívání nevyvolává onemocnění nebo poruchy zdraví přítomností mikroorganismů nebo látek ovlivňujících akutním, chronickým nebo pozdním působením na zdraví spotřebitele a jeho potomstvo a její smyslově postižené vlastnosti nebrání jejímu požívání. Dále je součástí vyhlášky soubor ukazatelů jakosti, které nesmí voda určená k hromadnému zásobování obyvatelstva překročit (tvrdost vody, pH, množství železa, dusičnanů, zákalu, atd.).

Někdy se může stát, že je voda zabarvená, což je způsobeno tzv. inkrusty, které se v důsledku velkého odběru (často v létě, když lidé napouští své bazény) uvolní z povrchu vodovodní trubky. Po zdravotní stránce je však tato voda neškodná. Kvalita pitné vody se přísně kontroluje jak ze strany vodárenských společností, tak orgány hygienické služby. Denně se odebírá množství vzorků pitné vody. Četnost kontrol pitné vody, při nichž se sleduje více než sto parametrů, je dána vyhláškou MZe č. 428/2001 Sb. a vyhláškou MZd č. 252/2004 Sb. Kvalita vody také závisí na potrubí, a to nejen na tom vodárenském, ale i na potrubí uvnitř budov, domů, což už je na vlastníkovi objektu.

Voda z veřejného vodovodu je bezpečným zdrojem vody. Dá se říct, že se jedná o nejvíce kontrolovanou potravinu, která je optimálně uskladněná.
Prioritně musí být pitná voda zabezpečená tak, aby byla mikrobiologicky nezávadná. Proto se voda na výstupu z vodáren desinfikuje. Toto je dáno zákonem. K tomuto procesu se využívá chlór, chlorňan nebo oxid chloričitý. Chlór obsažený k desinfekci vody není nebezpečný, dávka chlóru v pitné vodě je velmi nízká. Bezpečné limity pro dávkování chlóru stanovené Světovou zdravotnickou organizací mají vysokou rezervu, než jaká je k dezinfekci vody užívaná. Ani krátkodobé překročení limitů v době mimořádných situací (např. povodně), neznamená zdravotní riziko, naopak jistotu, že se nevyskytnou žádné epidemie z požití vody. Další procesy jsou čistě biologické. K čištění spotřební vody se pak nejvíce využívají užitečné bakterie.

Na kontrolu a čištění vody vydávají vodárenské společnosti velké množství finančních prostředků. Pocházím z malého městečka a výdaje místní vodárenské společnosti čítají na 300 000 Kč jen za laboratorní rozbory. Krom toho musí v souvislosti čištěním provádět další výdaje v podobě služeb měřícího a čistícího vozu, což vydá na více než půl miliónu korun, do statisícových výšin se šplhají i výdaje na odběr kalů.

Setkala jsem se i s takovým názorem, že je pitná voda ve vodovodní síti znečištěná kvůli tomu, že je blízko trubek kanalizačních. Je vidět, že takovýto názor může vyslovit pouze osoba neznalá této problematiky. Voda je v potrubí pod neustálým tlakem, jinak by nám netekla ani po otočení vodovodním kohoutkem. Je to také jeden z příznaků poruchy na vodovodním řádu, kdy se voda tlačí na povrch, nikoli však zpět.

Často je v souvislosti s vodou z kohoutu srovnávaná voda v pet lahvích. Do tohoto příliš nevidím, pouze tak jako běžný spotřebitel. Hodně záleží na tom jak jsou pet láhve s nápoji skladovány během přepravy od výrobce k prodejci. A taky mě docela znervózňuje ta hromada plastu, která po tom zbude. Známé jsou i tzv. watercoolery, které můžete často vidět v budovách určitých společností (veřejné instituce, banky, školy). Na tyto watercoolery byl proveden test a z 18 takto vybraných watercoolerů vyhovělo pouze 5 a navíc z těch nevyhovujících bylo celých 33 % zdraví nebezpečných z důvodu vzniku spousty bakterií vyvolávající různá průjmová onemocnění.
„Pověry", že je voda nějak závadná využívají také někteří obchodníci k reklamám a jak jim to „sype". Využívají k tomu známou tvrdost vody, když ale zapátráte, zjistíte, že informace o tom, že „je na většině území tvrdá voda", není tak pravdivá.

Osobně mám pocit, že si lidé vody moc neváží přitom má pro lidstvo velký význam. A nepřipadá mi v porovnání s ostatními náklady domácnosti tak drahá, řekla bych, že je ještě nejlevnější z toho všeho, přitom tak důležitá.
Musíme být realisté - čistý, přírodní pramen vody, kterou není nutno nijak ošetřit a která by zabezpečila vodu pro všechny občany či lidi celého světa, neexistuje. Navíc si musíme uvědomit, že to není naše země, jako mnohde jinde ve světě, kde voda zabíjí. Jediné co bychom si měli přát je, aby bylo vody pořád dostatek.

Jak se to dělá - Voda - 1. díl

Jak se to dělá - Voda - 2. díl